Asi se ptáte, kdo je Bilbo (kromě toho Půlčíka z Pána prstenů)? Bilbo je náš nový kamarád na cestách po Novém Zélandu. Sice už je trošku stařík, za to má pořádný výkon a pod kapotou pár koní. Stál nás jako stará ojetá Fabia a můžeme v něm přespat, umýt si nádobí, uvařit a skladovat zásoby. Je to vlastně náš pojízdný domeček.
Dovolte, abychom vám představili Bilba, nového člena rodiny:
Jedná se o Toyotu Previi z roku 2000, najeto má něco málo přes 250 000 km a pyšní se certifikací „self-contained“. Co to znamená? Auto disponuje:
- zásobou 12l pitné vody na osobu po dobu tří dnů
- dřezem a ručním kohoutkem
- kanystrem pro odpadovou vodu – 12l na osobu/3 dny
- odpadkovým košem
- toaletou – v našem případě (a troufám si říct, že i pro 99% ostatních backpackerů) sice funkční, ale nepoužívanou (toaleta je uložena pod postelí)
- samozřejmě pak rozkládací postel a úložné prostory pro osobní věci
Jak vypadá Bilbo uvnitř? Jáša připravil skvělá videa:
Certifikace „self-contained“ vám umožňuje spát na většině kempovacích míst, která jsou zdarma. Tyto kempy občas nedisponují ani pitnou vodou, natož záchodem, tudíž musíte mít veškeré náležitosti dostupné v autě. V nynější době se pravidla pro kempování velmi zpřísňují, a tak je ze všech „free“ kempů pouze 20 % míst, která certifikaci nepotřebují. Auto jsme pořídili od dvou Češek, které byly na Zélandu pouze 2 měsíce, vyměnily gumy, olej a auto nechaly před prodejem opravit v servisu. Proto byl Bilbo jasnou volbou – poměr cena/výkon k „nezaplacení“ 🙂
My a předchozí majitelky Bilba
Ale teď už zpět k cestování. Naše ubytování v AirBnB u Suzzane končí a máme týden na to, dopravit se z Wellingtonu do Hastings, do místa naší první práce, a to na sezónní trhání jablek na sadě Willowford Alma Alta. Našeho Bilba chceme pořádně vyzkoušet, a tak si necháváme 3 dny na cestování a jedeme za prvním dobrodružstvím po NZ.
Plán naší trasy začíná ve Wellingtonu, přes jezero Wairarapa, nejjižnější místo Severního ostrova Cape Palliser, návštěvu Roklinky, soutěsky Putangirua Pinnacles, vinné město Martinborough, Masterton a maorská města Waipukurau a Waipava.
První zastávkou bylo studio zvané Weta Cave, které tvořilo veškeré masky, scény a rekvizity z Pána prstenů. Do studia jsme pouze nakoukli a povídali se na jedinečné kousky, ale příště (pokud bude ještě možnost) určitě zavítáme i na velmi doporučovaný workshop, kde si můžete vyzkoušet vyrobit i vlastní postavu z filmu.
První noc jsme strávili u jezera Wairarapa, seznámili jsme se s veškerým vybavením našeho šemíka, noc strávili, díky prosklené střeše, pod palbou zářivého nebe plného hvězd a ráno se probudili do duhového rána.
A právě toto je jeden z důvodů, proč jsem se na Zéland tak těšila. Smradlaví ňuníci, kterým prostě nemůžete odolat:
Stovky žijících tuleňů jsou k nalezení na Cape Palliser, nejjižnějším místu Severního ostrova. Místo je odlehlé a velmi řídce osídlené. Cesta ke zdejšímu majáku a divokému zvěřstvu opravdu stojí za to. Cesta je neskutečně malebná – vede po pobřeží mezi bouřlivým oceánem a plážemi s černým pískem po jedné straně a strmými útesy na druhé.
K majáku vede 250 schodů, odkud je parádní, i když trošku větrný výhled na Tichý oceán.
Další povinnou zastávkou jsou Putangirua Pinnacles aneb Soutěska mrtvých. Zarytí fanoušci PP si zajisté vzpomínají na scénu, kdy se Aragorn spolu s Legolasem a trpaslíkem Gimlim vydají do Soutěsky mrtvých hledat pomoc prokleté armády :).
K tomu, abyste se k soutěsce dostali je potřeba vyhradit si cca 3 hodiny času, kdy se můžete projít jak údolím, tak do samotných útrob věží.
Další povinnou zastávkou a filmovou lokací byla Roklinka, sídlo elfů ve Středozemí. Bohužel z kulis zbyla pouze vstupní brána, na místě ale naleznete spoustu informačních cedulí, díky kterým se dozvíte zajímavosti z natáčení či rozmístění původních dřevěných staveb. Roklinka se pyšní i krásným hodinovým trekem přes visutý most, který nás provedl místním lesem plném prastarých stromů.
Cestou se stavujeme v Martinborough, vinném městě Nového Zélandu, kde na doporučení Jany, maminky Jáchyma, koštujeme místní Chardonnay a je to bomba. Přes bývalá maorská města Waipukurau a Waipava pod tíhou času pouze projíždíme a věříme, že se ještě s původními obyvateli této země potkáme. Čeká nás poslední noc a zítra vzhůru na první „pohovor“ a těšíme se na práci na sadu!
Autor: Klára
Hubby & Wifey Travel 
je to krasa
To se mi líbíTo se mi líbí