Ovocná mísa Nového Zélandu, první práce a cestování po okolí

Město Hastings se nachází na východním pobřeží Nového Zélandu (pojmenované Hawkes Bay) a je zároveň město s největší populací v této oblasti. Běžný turista se Hastings pravděpodobně vyhne, ale v případě, že míříte za prací, je to to pravé místo. Po většinu roku je ospalým farmářským městem s traktory v ulicích a farmáři v montérkách. Jakmile však začne jablečná sklizeň, naplní se tisícovkami mladých lidí. Všechny spojuje jediné – jablka. A ne nadarmo se mu přezdívá „ovocná mísa Nového Zélandu“. A tak se stal Hastings na dalších 6 týdnů naším prvním domovem. Pracovní pozice: Sběrači jablek

Zrovna teď kroutíte hlavou a ptáte se proč jsme zvolili zrovna tuto práci? Je to jednoduché. Naším cílem bylo následující:

  1. utéct myšlenkami z uspěchané Prahy a na chvíli se zastavit
  2. vydělat si další kačky na cestování bez stresu a s klidným usínáním
  3. vyzkoušet si zemědělskou práci a procvičit zdejší jazyk
  4. a hlavně 😊 – nebýt zavřený v klimatizovaných kancelářích a pracovat na čerstvém vzduchu

A jaká byla realita?

Ad 1. utéct myšlenkami z uspěchané Prahy a na chvíli se zastavit – považujeme za splněné

Ad 2. vydělat si další kačky na cestování bez stresu a s klidným usínáním – považujeme za splněné

Ad 3. vyzkoušet si zemědělskou práci a procvičit zdejší jazyk – považujeme za splněné, avšak potřeba zopakovat si tuto práci je nulová a vzhledem k přítomnosti Čechů a Kanaďanů v poměru 10:1 byl jazyk procvičen minimálně 🙂

Ad. 4. nebýt zavřený v klimatizovaných kancelářích a pracovat na čerstvém vzduchu – považujeme za splněné

Práce na jablkách se pro nás stala rutinou. Ráno vstanete v 7:00, v rychlosti se nasnídáte a uděláte hygienu, 7:30 nástup, 10:00 první patnáctiminutová přestávka, 12:00 půlhodinka na oběd a poslední desetiminutovka v 15:00. Obvykle končíte kolem páté hodiny. Přijdete z práce, poklábosíte s ostatními (většinou v rodném jazyce, s Kanaďankou prohodíte pár slov typu „kolik kilo jablek jsi nasbírala, to zas byla dřina“), dáte si večeři (a pivo) a padnete únavou a bolestí zad do postele.

Během dne lítáte mezi stromy s 18kg závažím na vašich prsou, většinou nasbíráte 8 plných košů, které váží 400 kg, to znamená, že poběžíte s vaším sběrným košíkem na prsou od stromu ke koši téměř 90x denně. Pokud sbíráte různé odrůdy jablek a každá odrůda se musí trhat v jiném stadiu zralosti, slyšíte min. 10x denně, že jablka jsou moc zelená, moc červená, moc malá nebo moc velká, také s nimi moc házíte a jsou potlučená, občas, že jim chybí šťopka. A každý večer si tlučete na čelo, že vám to za tu minimální mzdu stojí.. Ale ono stálo 🙂

Za 6 týdnů jsme získali přehled o tom, jak to na Novém Zélandu chodí, podívali se na místní ragbyový zápas, ve kterém hrál jeden z našich maorských vedoucích, vydělali si dostatek peněz na další cestování a hlavně poznali prima lidi, kteří vám tu každodenní dřinu usnadní.

Občasné volné dny jsme si zpříjemnili prozkoumáváním okolí.

Napier

Každé z měst na Novém Zélandu má ve svém jménu přívlastek typu „nejlepší na Novém Zélandu, nejlepší na světě v ..“ Setkali jsme se i s přívlastky typu „Světové město párků“, kde ve městě najdete pouze jednu malou prodejnu, téměř neviditelnou, anebo „Město holinek“ už z bůh ví jakého důvodu. Napier se ale pyšní svým přívlastkem právoplatně. Město je známé architektonickým stylem Art Deco, ve kterém bylo město po ničivém zemětřesení v roce 1931 znovu vystavěno. Koukněte se sami 🙂

Te Mata Peak

Povinnou zastávkou v oblasti Hawkes Bay je bezesporu 400 m vysoký vrchol Te Mata Peak vzdálený jen necelých 30 km od Napier. Úžasný 360° výhled po okolí je neskutečný – vidíte oceán, zelené kopečky, vinice, řeky a obě centra regionu – Hastings i Napier.

Mangatutu Hot Springs

Mangatutu Hot Springs jsou přírodní termální prameny, které jsou vzdálené od Napieru 80 km a poslední úsek je trošku výzva. Cca hodinku jedete po štěrkové cestě v serpentinách a dvakrát se s autem brodíte. Ale za nás rozhodně nejlepší a nejhezčí útěk od práce, co jsme kdy zažili. Místo je zastrčené uprostřed lesního parku Kaweka a díky kempu, který je zdarma, můžete blízko pramenů zůstat i přes noc. Pokud zvládnete dobrodružnou cestu, čeká vás vybetonovaný bazének uprostřed zalesněných kopců s velmi teplou vodou, kterou si můžete dle libosti dopouštět. Měli jsme štěstí a na místě jsme byli s kamarády úplně sami.

Celkově považujeme celých šest týdnů za úžasnou zkušenost (i díky dřině, kterou jsme zažili), sbalili jsme si svých pár jablek a vyrazili na další cesty!

Autor: Klára

Napsat komentář