5 bizarností, které se nám na cestě přihodily

1. Neviditelný spolucestující

Cesta Londýn -> Kuala Lumpur trvala 13 hodin, našeho souseda jsme viděli pouze 30 minut při odletu a 30 minut před přistáním. Na jednu stranu super, na druhou, pokud zabírá místo v uličce a vy potřebujete po vypití pár pivek na toaletu, nic moc 🙂

Z neviditelného cestujícího se nakonec stal mladý a pohodový kluk z Francie, který letěl do Austrálie studovat, pracovat a cestovat – alespoň to jsme z jeho krkolomné angličtiny na cestě k celníkům v Sydney pochytili.

2. Samosplachovací záchodky

Záchodky v Kuala Lumpur zabírají hned 2. a 3. místo v našem žebříčku bizarností. V Evropě jsme naučeni, že většina samosplachovacích toalet reaguje díky čidlu na pohyb v kabince. V Kuala Lumpur to mají opačně. Toaleta začne splachovat přesně v tom okamžiku, kdy se na mísu usadíte. Samozřejmě to znemožňuje vykonat jakoukoliv vaši akutní potřebu. Co tedy dělat? Určitě nezačněte plašit jako já a nehledejte imaginární páčku, kterou splachovací tok zastavíte. Pokud i tak učiníte, schytáte přímý zásah vody z toalety, která malou hadičkou nezastavitelným proudem stříká rovnou na vás.

3. „You can flash away your hopes and dreams“

Příští návštěva toalet v Kuala Lumpur mne už nevyvedla z míry a na celý proces splachování jsem byla připravena. Žádnou páčku jsem nehledala, pohodlně se usadila a nechala se unášet rachotící a bublající vodou v míse. U toho jsem si mohla přečíst následující:

4. A zase ty záchodky ..

Aby toho nebylo málo, v Austrálii nejsou s bizarními záchodky pozadu. Už před pár lety, ve vlaku společnosti České dráhy směrem Sedmihorky, jsem byla návštěvníkem nových toalet. Bylo léto. Vlak plný cyklistů, kteří s koly čekali právě na chodbě před záchodky. Neostýchala jsem se. Hrdě jsem se před záchodek postavila, zmáčkla tlačítko „Otevírání dveří“, vstoupila jsem do kabinky a opět zmáčkla tlačítko, tentokrát „Zavírání dveří“. Usadila jsem se. V tu chvíli se začali dveře otevírat a já usazena na míse (babičky nečtěte) s holým zadkem. Všichni se začali smát, až se jedna paní slitovala a tlačítko „zavřít“ za mne zevnitř zmáčkla. Rudá až na (tom holým) zadku jsem se začala rychle oblékat, jenže v tu chvíli se opět záchodky začali otevírat a já stále neoblečená jsem se stala terčem posměchu. V tu chvíli už to ostatní cestující nevydrželi a začali na mě křičet, ať zmáčknu i tlačítko „Zamknout/odemknout“. No jo, stává se. Záchodky, jak z budoucnosti, kdo to má vědět 🙂 Úleva přišla teprve nedávno, kdy si na stejný problém upozornil i známý cestovatel Ladislav Zibura. Uff, nejsem v tom sama.

Ale k věci. Australské záchodky disponují stejným systémem jako záchodky ve vlacích ČD, takže víte do čeho jdete. Co ale nečekáte je, že vám při vykonávání potřeby začnou hrát Beatles s písní „Love is All You Need“, která začíná fanfáry – asi aby vás povzbudili. Pro bližší představu přikládám ukázku:

5. Klasická Glada

Když odjíždíte za hranice ČR, jste si vědomi, že vaše české jméno nebudou vyslovovat správně. Čekáte, že budou kazit jméno manžela. Přeci jen Jáchym je celkem neobvyklé. Co ale nečekáte je, že budou kazit to vaše. Vždy jsem pro zjednodušení používala „Clara“ a i tu jsem přestala používat v momentě, kdy se ze mě stala „Glada“. Od té doby, cokoliv vyvedu se na mě Jáša podívá a pronese „Klasická Glada“.

Hůř je na tom kamarád Vojta, u kterého jsme v Sydney bydleli. Vojtu oslovují převážně jako „VojTĚR“ anebo „Vojeb“. A to nechceš.

Hold čeština je pro cizince složitý jazyk 🙂

Bonus:

Aplikace AirBank nám nabízí zvýhodněné nabídky POUZE 16 084,9 km daleko:

Autor: Klára